Kde duše předků sídlí...

Horní zámek Dlouhá Loučka

Dlouhá Loučka, je prvním zámkem, který jsme fotografovali. Návštěva v nás zanechala neotřesitelné svědectví marnosti a zmaru. Do té doby jsme nikdy podobně zdevastovanou a zchátralou památku neviděli. Podepsal se na ní nejen zub času, ale bohužel i lidská chamtivost, vandalismus a nezájem o odkaz dávných časů. Když váš zrak na zámek padne poprvé, nevidíte nic, něž zpustošenou starou budovu s rámy oken beze skel, pohybující se v průvanu. Náletové dřeviny, které okolí budovy vládnou celou svou nespoutanou a ničím omezující silou, zámek pomalu pohlcují. To co ale vidíte, je pouze klam…. Obcházeli jsme zámek a hledali do něj vchod. Srdce mi mohlo vyskočit z hrudi, jak tlouklo. Odkryje nám zámek svá tajemství nebo nám zůstanou utajena. Štěstí nám přálo. Srdce se mi zachvělo radostí. Našli jsme nezajištěný vchod. Vcházíme dovnitř a v tu chvíli se ocitáme v jiné době. Dýchá na nás historie a my zapomínáte dýchat. Před očima se vám rozprostřou nekonečné klenuté chodby s překrásnými schodišti. Velké sály i malé komnaty s klenutými stropy. Zdobená, různě tvarovaná okna s mřížemi i bez nich. Dveře velikánské několikakřídlé i malinkaté, vedoucí do sklepení či komůrek. Slyšíte cupitání nožek a šepot služebnictva pobíhajících po chodbách a zajištujících chod zámku. Panstvo v důvěrném či rozmarném hovoru sedící u čaje v salonu… pak z ničeho nic zakopnu o uvolněný schod, co někdo nestihl nebo nezvládl odnést, ač to měl v plánu a já se budím z toho překrásného snu. Bohužel vracím se do kruté reality a stanu pevnými nohami na zemi. Kam až dohlédnete, jsou vidět pozotvírané dveře, pokud úplně nechybí …. Rozbitá otevřená a nezajištěná okna naříkají v průvanu. Jejich bouchání a vrzání vás provází na každém kroku… Vyjdete-li po rozebraném, kdysi překrásném kamenném schodišti, stane v prvním patře, upozorní na sebe všude patrné stopy požáru. Zčernalé stěny jsou toho neklamným svědkem… Procházíte-li těmito prostory je na místě velká ostražitost. Místo není příliš bezpečné. Propadené podlahy a stropy, zavalené místnosti jsou zde na každém kroku. V přízemí, kde byli drženi francouzští zajatci, vznikly jako vzpomínka na ně na stěnách malby, ve kterých ztvárnili vzpomínky na domov. Bohužel právě zde je zřícen strop a velká část jejich tvorby je zničena jako nemnoho jiných hodnot. Nejdochovalejší je kaple, ale i zde vám zůstávají oči pro pláč. Ani ona nebyla ušetřena plenění a zkáze. Vandalové a lapkové postupně z celého zámku poodnášeli vše, co mělo nějakou hodnotu… a to i včetně parket, dveří, částí schodiště, dlažby…. Je vám z toho velmi smutno. Stojíte-li venku, neumíte si ani v nejmenším představit, jak je zámek vlastně obrovský a překrásný.

V Dlouhé Loučce byl postaven v letech 1708 – 1709 a v první polovině devatenáctého století byla barokní budova klasicistně upravena. Zámek a k němu přiléhající areál byl správním a hospodářským centrem. Za napoleonských válek v devatenáctém století i ve století dvacátém, v dobách první světové války, sloužil jako vojenský lazaret. V období druhé světové války, zde věznili francouzské zajatce, kteří namalovali na zdi obrazy své vlasti. Za první republiky sloužil jako odpočinkové sídlo kardinála Lva Skrbenského z Hříště. Nejzachovalejší částí je empírová kaple sv. Anny postavená v první polovině devatenáctého století. Nyní zámek vévodí seznamu nejohroženějších památek Olomouckého kraje. Jeho devastace začala v roce 1986, kdy byl v zámku sklad obuvi a kdy také kompletně vyhořel a poté byl provizorně opraven. Plameny ušetřily jen zámeckou kapli. Horní barokní zámek v Dlouhé Loučce na Uničovsku se rozpadá a zřejmě se ho už nepodaří zachránit. Jeho majitelé, kterých bylo během posledních patnácti let nejméně sedm, do jeho oprav totiž vůbec neinvestovali, a tak více než 300 let stará památka nezadržitelně chátrá.

Doplněno říjen 2017 :

Smutný osud zámku je asi bohužel zpečetěn.

Od roku 2014 je vyřazen ze seznamu kulturních památek.

Přes čtvrt století chátrající stavbě se v dubnu zřítila jedna z hlavních obvodových zdí a otázkou poté bylo pouze to, zda památku čeká jen částečná, nebo úplná demolice. Nyní to vypadá, že ze zámku zůstane přinejlepším kaple.

Zdroj: https://olomouc.idnes.cz/zamek-dlouha-loucka-zriceni-zdi-demolice-chatrani-f7b-/olomouc-zpravy.aspx?c=A170926_354261_olomouc-zpravy_stk

Paarův zámeček v Pohořelicích.

Paarův zámeček v Pohořelicích. Zámek vznikl koncem 17. století a v roce 1715 byl připojen k rošiřujícímu se městu. Od prvopočátku byl využíván jako sídlo vrchnostenského úřadu a obydlí pro úředníky. Od poloviny 19. století v něm byla škola a v roce 1888 byla v jeho sousedství postavena nová školní budova, která jej zastínila při pohledu od náměstí. Dnes nemá konkrétní využití a chátrá. Paarův zámeček má novou šanci povstat z mrtvých, jelikož Pohořelice na něj dostanou desítky milionů dotací.

Foto : říjen 2017

více o zámku : http://www.pohorelice.cz/pametihodnosti-pohorelic

dotace : https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/paaruv-zamecek-ma-novou-sanci-pohorelice-na-nej-dostanou-desitky-milionu-20170821.html

Starý zámek Jemniště.

Počátkem 15. století byl držitelem původní vodní tvrze Mikuláš (Mikeš) Divůček (tj. Divoký) z Jemniště a Cimburka. Vstoupil do služeb krále Václava IV.,na jeho dvoře se také seznámil s Janem Husem. Patřil mezi jeho nejbližší přátele a roku 1414 jej varoval před cestou do Kostnice. Nedokázal se však smířit s nepokoji, které po Husově upálení zachvátily zemi. Proto se po smrti Václava IV. postavil na stranu jeho dědice krále Zikmunda a záhy se stal jedním z hlavním protivníků husitů. Je odpovědný za vraždění stoupenců kalicha, ke kterému docházelo od roku 1419 v celých Čechách, zejména pak v Kutné Hoře.

V březnu 1420 byl poražen Janem Žižkou v bitvě u Sudoměře a později i na Vítkově a u Vyšehradu (1420). Tyto neúspěchy způsobily, že upadl u Zikmunda v nemilost. Zemřel zřejmě roku 1423 na Moravě. Během husitských válek se zprávy o Jemništi ztrácí. Další zmínka pochází až z roku 1534,kdy je jako majitel tvrze uváděn Mikuláš Kamberský z Kamberka. Před rokem 1593 koupil tvrz rod pánů z Říčan. Zřejmě v této době byla zdejší tvrz přestavěna v pohodlnější sídlo v renesančním slohu. Někdejší rytířské sídlo téměř úplně zmizelo a bylo nahrazeno pohodlným čtyřkřídlým zámečkem. Za třicetileté války bylo panství několikrát zpustošeno. Roku 1666 páni z Říčan Jemniště spolu se šesti vesnicemi, které ke statku patřily, prodali. Po následujících několik desetiletí se majitelé často střídali. Roku 1717 koupil panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu († 1762), původem ze staré štýrské rodiny. Po dokončení nového zámku se z tvrze odstěhoval, ta pak byla využívána k ubytování panských úředníků. Od té doby měly oba zámky společného vlastníka.

V roce 1995 došlo k restituci obou zámků, majetek se tedy navrátil po více než 50 letech do rodiny Sternbergů. Jelikož byly oba zámky předávané v neutěšeném stavu (Nový zámek byl však vedle Starého skutečně jako nový), rozhodli se Petra a Jiří Sternbergovi k dlouhodobějšímu pronájmu. Nájemcem je Otto Černý, který se s velkým úsilím zasazuje o rekonstrukci objektu.

Zdroj: http://www.portalbenesov.cz/stary-zamek-jemniste/

telefon:+420 603 819 651

web:http://www.jemniste.cz/zamek/stary-zamek.php

e-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kulturní památkou od 3.5.1958.

Areál s tvrzí, příkopem, sýpkou a vymezenými pozemky. Tvrz dnes tvoří propojený celek budov, seskupených kolem středního, zhruba obdélného až čtvercového dvora. Tvrz renesančního původu, přestavovaná v baroku, dále klasicistní a novodobé úpravy. Areál představuje významnou ukázku rezidenčního šlechtického sídla na venkově.

Foto : leden 2018

Tvrz Vranová Lhota

Za nejstarší zmínku lze pokládat záznam v Zemských deskách z roku 1406, kdy je ve výčtu vranovského panství uvedena Lhota s tvrzí. Jejími prvními vlastníky byli páni z Vildenberka, kteří tvrz vystavěli po té, co byl v roce 1389 při vojenské kampani markraběte Jošta zničen nedaleký hrad Vraní hora. O podobě původní gotické tvrze dnes nemáme mnoho informací, víme, že celková délka stavby byla 11 metrů. K rozsáhlé pozdně gotické přestavbě došlo po roce 1507, kdy ji získal Vítek ze Ptení. Tehdy došlo k rozšíření o dvě nová křídla a objekt byl doplněn o obranný příkop. Koncem 16. století byly za Dětřicha Lhotského z Ptení nebo za Jana Kobylky z Kobylího prováděny renesanční úpravy převážně v interiérech. Roku 1714 byla Vranová Lhota Libštejnskými z Kolovrat připojena k biskupickému panství a objekt sloužil jen k provozu hospodářského dvora. Později došlo ke klasicistní přestavbě, byly zasypány příkopy a vybudován hospodářský dvůr. V letech 1874-1945 patřily Biskupice spolu s Vranovou Lhotou Thurn-Taxisům. Chátrající zámeček zažil divoké 20. století, osudy zámku byly velmi spletité.

Po roce 1945 byl zámek a přilehlý dvůr zkonfiskován. Pořádali se zde diskotéky a plesy a hrálo se zde divadlo.

Později objekt využívalo JZD, které zde chovalo kuřata a skladovalo se zde obilí, řepa a brambory.

Po roce 1989 byl zámek vrácen obci a ta ho po základních opravách střechy prodala pražské firmě Tramaz.

V prosinci 1999 objekt koupila bývalá ředitelka Malého divadla v Českých Budějovicích Ivana Přibylová. Ta zámeček i za přispění grantů z Ministerstva kraje a Pardubického kraje rekonstruuje a přestavuje na pozdější muzeum loutek s divadelním sálem a restaurací. Vzhledem k napjaté finanční situaci jde rekonstrukce velmi pomalu a konec je zatím v nedohlednu. Velkým problémem jsou chybějící skleněné výplně oken, kterými do objektu zatéká, v havarijním stavu jsou přilehlé hospodářské budovy.

http://www.rozhlas.cz/pardubice/pamatky/_zprava/zamek-vranova-lhota--936343

My jsme zámek navštívili v roce 2015 a jeho stav byl nadále neutěšený, ale bylo vidět, že postupné opravy pokračují.

Zámek a park Veselí nad Moravou

Zámek vznikl nejspíše ve 13. století, a to jako vodní hrad, který byl součástí pásu pohraničních pevností.

V minulosti byl několikrát těžce poškozen, nejvíce pak za třicetileté války. Jeho stavební vývoj byl ukončen v polovině 19. století za významného přispění vídeňského architekta Františka Schleppse. Hodnotné bylo i vnitřní vybavení, zejména knihovna, sbírka zbraní a obrazárna. Opětovně byl silně poškozen v dubnu 1945 při přechodu fronty. Znovu obnoven po 2. světové válce.

Po vynuceném odchodu rodiny Chorinských z republiky připadl zámek městu. Jeho stavebně-technický stav po válce nebyl dobrý, v havarijním stavu byly zvláště střechy, opravené v letech 1945–1947. O dva roky později došlo k opravě fasád. V sedmdesátých a osmdesátých letech zámek využívaly Jihomoravské trubkárny jako internát.. V 90. letech vlastnila zámek firma, která provedla zásadní podchycení statických poruch a zadala zpracování projektu přestavby zámku na hotel. Památkový ústav souhlasil s předloženou studií. Celý záměr se ale neuskutečnil, protože vlastnící firma šla do konkursu a následní likvidace a zámek byl v dražbě v listopadu 2003 prodán. Nový majitel provedl základní záchranné práce, obnovu a výměnu klempířských prvků, postupuje oprava krovu, zadal provedení dílčích odborných technických průzkumů, jejichž výsledky jsou nezbytné pro zpracování projektu celkové rekonstrukce památky, která se nachází v havarijním stavu a jejíž některé umělecko-historické detaily jsou nenávratně ztraceny.

V letech 2008 a 2009 proběhl v areálu zámku záchranný archeologický průzkum. Areál zámku s parkem a bažantnicí je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zahrada s rozsáhlým parkem a oborou obklopující ze dvou stran zámek byla postupně proměňována v romanticko-krajinářský park. Idea člověkem utvářené, avšak na první pohled nenásilně formované přírody s maximálním estetickým účinkem si žádala romantické doplňky v podobě altánků, umělých zřícenin, jeskyň … Také v zámeckém parku veselského zámku se nacházel letohrádek, malý zámeček v dórském slohu zvaný Templ, byly zde gloriety, rondely, čínský chrám, rybářský dům, ptačí domek a řada dalších drobných staveb. Provoz a údržba takto komponovaného parku byla velmi nákladná. Stavby postupně zanikaly. Ze staveb se dodnes dochovala jen lodžie, Laudonův pomník a z části skleník. Zdejší zámek jsme navštívili v březnu 2017. Mohli jsme ho obejít jen dokola kolem, fotografovat uvnitř se nám nepodařilo. Snad jen pár záběrů rozbitým oknem. Jako vždy mne to mrzelo. Smutnou náladu mi vynahradil park. Vzrostlými stromy a obrovskou rozlohou mi připomínal les. Všude plno medvědího česneku, který se u nás v lužních lesích ještě neprobudil.

Moc ráda bych se sem ještě vrátila a nahlédla do nitra umírajícího zámku.

Historická mapa >>>

Zámek Bezděkov

Zámek Bezděkov se nachází přibližně uprostřed obce. Vedou k němu dvě krásné totožné brány s hodinani.Hospodářské budovy před zámkem a malá továrnička jsou částečně opraveny a využívány.

Původní bezděkovský zámek byl podle zkoumání postaven v roce 1737 na místě gotické tvrze a vzhledem ke svému umístění pod úrovní dna Hořejšího rybníka byl obehnán vodním příkopem a celá stavba umístěna na dřevěné piloty. Postupem doby vzhledem ke zklidnění situace v Evropě toto opevnění ztratilo svůj význam a tak hrabě Morzin dal příkop zasypat a zámek přestavět.

Do současné podoby nechal v letech 1854-1856 zámek kromě věže zbourat a přestavět ve slohu anglické gotiky majitel baron František Korb z Weidenheimu.

Jedná se o stavbu s malým vnitřním nádvořím postavenou. Budova má nízké střechy skryté za cimbuřím. V západním průčelí se zastavěnou velkou čtvercovou věží. Nároží při severním křídle zvýrazňují polygonální věže. Přízemí zámku je z části zaklenuté křížovými klenbami. Zámek je obklopen parkem, který byl založen již v 18. stol. 

Dnes je zámek v soukromém vlastnictví, několikrát změnil majitele, postupně chátrá a stejně tak navazující park v anglickém slohu, který je ve správě Úřadu pro zastupování státu je značně zdevastován absencí jakékoliv údržby.

Bezděkov na historické mapě >>>

Zámek Biskupice

Majitelem biskupického zámku je Libor Maňák, který ho koupil koncem roku 1990 od obce. Pořizovací cena měla být údajně 1,4 milionů s tím, že na zámku zůstalo několik desítek nájemníků. Dnes už objekt obývá majitel sám jen se svou přítelkyní. Jaké jsou hlavní důvody zchátralého stavu zámku? Podle Maňáka jsou podstatnými viníky liknavé úřady. Maňák prý několikrát neuspěl při žádostech o státní a krajské granty. Kvůli tomu byly plánované opravy pozdrženy a čeká se, až se sežene patřičný dostatek finančních prostředků. Dosud proběhla na zámku výměna rozvorů elektřiny a kanalizace, došlo také ke spravení střechy, aby do objektu nepršelo. Maňák si také nechal vypracovat restaurátorský průzkum a má jasný postup záchranných prací. Do budoucna plánuje nové omítky, výměnu oken (prvních dvanáct už údajně nakoupil) a rekultivaci parku. Zámek dnes využívá jako své rodinné sídlo, v objektu plánuje zřízení posilovny, knihovny, kanceláří, zasedací místnosti a loveckého salónku.

Z historie:

Vojtěch Libštejnský z Kolovrat dal na místě původní tvrze v letech 1713 – 1716 postavit nynější zámek. Poté, co zámek a biskupické panství vlastnil rod Blümegen, připadl majetek rodu Schaaffgotsch. Manželka prvního Schaaffgotsche v Biskupicích, rozená hraběnka z Fürstenberku, dala vysadit park kolem zámku. Tehdejší majitelé provedli také úpravu zámku a zavedli teplovzdušné topení. V letech 1874 – 1945 byl zámek v držení Thurn – Taxisů. Za těchto majitelů bylo opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a rozbořeny domy pod zámkem. Na tomto místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou zdí. 10. května 1945 byl za dosud neobjasněných událostí v Biskupicích zastřelen revolučními gardami Friedrich Thurn – Taxis. . Zámek byl poté v majetku obce a sloužil jako byty, mateřská školka a kanceláře obce. Dnes je část severního křídla využívána k bydlení, zbytek velmi zpustlého zámku chátrá dál bez využití. Podzim 2015

http://www.rozhlas.cz/pardubice/pamatky/_zprava/zamek-biskupice-u-jevicka--931616 

Zámek Branišovice

Z původní tvrze,která pocházela z roku 1222, vznikl následnou přestavbou na přelomu 17. a 18. století soubor objektů tvořících rozlehlý areál. Do čela byla zakomponována volně stojící jednopatrová budova zámku v pozdně barokním stylu s přízemními arkádami. Objekt byl určen řádovému komisaři, který z Branišovic vyjížděl na vizitace jiných klášterů v zemi.

Po zrušení řádu císařem Josefem II. v roce 1782 se zámek dostal do Náboženského fondu a od něj do majetku Lichtenštejnů. Na knížecím zámku se 12. října 1848 při své cestě z Vídně do Olomouce zastavil na oběd i sám císař a král Ferdinand Dobrotivý s chotí a četným doprovodem.

Poslední šlechtou na branišovickém zámku byli Kinští, jimž byl zámek po 2. světové válce zkonfiskován a převeden na místní Šlechtitelský a plemenářský podnik. V 60. letech dvacátého století prošel zámeček „modernizací“, při které bylo první patro budovy přeměněno na byty. V zámku nezůstalo téměř nic původního. Pouze schodiště a jedny nebo dvoje dveře.

Koncem roku 2014 areál zámečku v Branišovicích koupili manželé Pavlovcovi, kteří by rádi toto unikátní historické místo zachránili a postupně přivedli k životu. Chtěli by pro něj najít smysluplnou úlohu při využití současnou společností. Místo tak bude moci přenést své historické, národní a kulturní poslání do budoucnosti.

Již za ty tři roky se jim mnohé povedlo. Zbavili zámek nežádoucího odpadu, kterým byly veškeré prostory zaneseny. Vymýtili nálety a vysadili lípy. Podařilo se jim u hospodářských budov prosadit zrušení statutu kulturní památky. Tou zůstal pouze zámek a vstupní brána. Díky tomuto kroku mohly být přilehlé hospodářské stavby opraveny a zachráněny před zřícením. Majitelé zde zřídili Statek, kde chovají koně a jiné drobné zvířectvo. Pořádají sezonní akce pro obyvatele, kterými podporují obnovu zámku samotného.

Paní majitelka Ing.Arch.Barbara Pavlovcová nám prozradila, že by v zámku ráda viděla zase byty, které tam již jednou existovaly a přízemí by pak ožilo drobnými krámky a společenskou místností pro kulturní potřeby nejenom obce. Držíme manželům Pavlovcovým palce, aby se jim přes všechna úskalí, která jim nynější doba přináší, podařilo své plány přivést ke zdárnému konci.

Zdroj : http://www.zamekbranisovice.cz/

Děkujeme milé paní majitelce za umožnění návštěvy zámku a za provedení areálem.

Foto – září 2017