Příběhy o chátrajících památkách jsou jak přes kopírák. Vyvlastnění střídá prodej soukromému majiteli, který vezme vše, co se dá zpeněžit, a zmizí. A památka, jako je chotýšanský zámek, je na zbourání. Na okresní silnici z Benešova do Vlašimi leží nenápadná obec, před třicetiletou válkou dokonce městečko, s názvem Chotýšany. Od silnice se odklání nejprve z kopečka a pak vybíhá do pozvolného vrchu, na jehož temeni stojí půvabný kostelík a těsně vedle něj uprostřed kdysi anglického parku zřícenina zámku. Z dálky není havarijní stav na první pohled patrný, silueta stěn a střechy vzbuzuje klamnou představu, že stavení je jen lehce neudržované. Stačí však přijít blíže a návštěvníkovi zbudou jen oči pro pláč. Skrz rozbitý plot vstoupíme do bývalého dvora, tam se nám naskytne zoufalý pohled. Zřícené hospodářské stavby. V zámecké budově pak chybějí dveře, po oknech zbyly jen otvory, v lepším případě vyvrácené okenní rámy bez skel, všude suť. Když zámek obejdeme, zapleteme se do šlahounů trní, jež dávají tušit díky zbytkům staletých dřevin, že zde kdysi býval zámecký park. Do něj se scházelo po širokém schodišti z terasy zdobené arkádami (řada oblouků, oddělených sloupy či pilíři) v pseudogotické podobě. Opatrně našlapujeme na prudký svah, zarostlý mechem, v nějž se proměnily schody. Z terasy vcházíme přímo do prvního patra. Schodiště ještě stojí, ale v některých místnostech najdeme jen propadlé stropy a podlahy. Těžko uvěřit v dávný půvab pohodlného šlechtického sídla. Chotýšanský zámek Zámecká stavba vznikla vedle staré tvrze až za Arnošta Františka I., hraběte z Vrtby, v roce 1743 a stará tvrz byla posléze přebudovaná na zámecký pivovar. Zámek obklopoval přírodně krajinářský anglický park s barokní besídkou s ozdobnou fasádou, zdobenou rokokovými malbami. Po hraběti z Vrtby se majitelem chotýšanského zámku stal František Josef Vratislav z Mitrovic. Mitrovičtí sice panství drželi jen do roku 1872, kdy ho poslední mužský potomek slavného rodu prodal, ale přesto se nechal, když zemřel ve Vídni 19.1.1879, pochovat v milovaných Chotýšanech. Pak se už majitelé rychle střídali, z nemovitosti chtěli jen těžit a o zámek se nestarali. Naposledy patřil Langhammerům z Bíliny, těm byl v roce 1948 zabaven. Novodobé osudy Za vlády komunistů v naší zemi byl zájem o pozoruhodnou stavbu ryze praktický. Byly v něm zřízeny byty a místní knihovna. Údržba byla jen minimální. Přestože objekt pomalu ztrácel punc panského sídla, přece jen nějakým způsobem fungoval, ale pak přišel rok 1989 a po něm následovaly restituce. Zámek získal potomek rodiny Langhammerů, ale ten si s ním nevěděl rady. Prodal jej tedy i s polnostmi o rozloze 80 hektarů italské firmě Farm Chotýšany. Ta slíbila zastupitelům obce, že pole rozprodá na pozemky na stavbu rodinných domků a získané peníze vloží do rekonstrukce zámku. Naivní sedli na lep. Prohnaní Italové vše koupili za 4 miliony Kč a pozemky prodali za 50 milionů Kč, pak zmizeli. Zámek ponechali zkáze. Dnes jsou Chotýšany na seznamu nejohroženějších památek Středočeského kraje. Památkáři prozatím italské firmě udělili pokutu 80 000 Kč, což je směšné. A jaké jsou další možnosti? Pokud se budou současní majitelé dále vyhýbat zodpovědnosti, může jim být zámek vyvlastněn a vrácen obci. Ta však na dnes již ohromné náklady na rekonstrukci nemá peníze, a tak by nejspíš požádala o vyjmutí historické budovy ze seznamu nemovitých kulturních památek a nechala by ji srovnat se zemí.
http://www.dumazahrada.cz/blog/kauza/20298-zkaza-zamku-chotysany/
článek z roku 2013
My jsme místo navštívili na podzim 2015 a nezbývá nám než slova z článku potvrdit…. Nic se nezměnilo…tedy alespoň k lepšímu ….
Chotýšany - okres Benešov - Středočeský kraj
nepřístupno
Osud tohoto zámku byl zpečetěn hned na samém začátku jeho vzniku ….. V mnoho odkazech se o něm hovoří již jako o zřícenině…… Zámek byl postaven v l. 1727 – 1730 na místě starší tvrze Ferdinandem ze Šercu. V r. 1761 byl zámek v majetku hrabat Renardů. Již v té době bylo nutné provádět statické zajištění stavby pomocí železných táhel. Posledními majiteli byla rodina Richterů Po roce 1945 se již nikdo údržbě nevěnoval a tak nejprve došlo ke zhroucení zadní stěny střední části zámku a v devadesátých letech 20. stol. se destrukce začala projevovat prakticky v celém rozsahu. Vše je dáváno za vinu nestabilnímu podloží v této oblasti.
Zámek je v soukromých rukou. A je jen otázkou času, kdy se zřítí i zbývající část.
Foto – listopad 2015
Deštné-Jakartovice, okres Opava, Moravskoslezský kraj
Hrad, založený pravděpodobně ve 13. století, byl původně v držení leníků olomouckého biskupa. R. 1474 byl obležen, dobyt a pobořen vojsky Matyáše Korvína. Přestavba na zámek probíhala až koncem 16. století za Sedlnických z Choltic. Po Bílé Hoře ho r. 1622 po konfiskaci získali němečtí rytíři. V letech 1768-1945 patřil Dívčí hrad johanitům, maltézským rytířům, kteří si zde zřídili komendu.
Během ostravské operace koncem 2. světové války byl zámek značně poškozen a částečně vyhořel.
V následujících letech byl ve správě ONV Krnov, poté od r. 1962 sloužil jako sklad n.p. Zdravotnické zásobování. V majetku Ministerstva zdravotnictví byl až do r. 2015.
Začátkem roku 2018 se stala novým majitelem firma společnost Sky&Limited, která zámek koupila za 5 000 000 Kč.
http://www.hrady.cz/index.php?OID=1395&PARAM=11&tid=45115&pos=300
Foto: 2018
Pozdně renesanční zámek v Dolní Lutyni byl vystavěn na mírném návrší naproti římsko-katolickému kostelu někdy na přelomu 16. a 17. století. Za příslušníků rodu Taafe, kteří lutyňské panství vlastnili v letech 1700 až 1792, byl ke starému zámku přistavěn tzv. nový zámek v podobě menší barokní patrové budovy. Starý zámek byl upraven v hospodářskou a provozní budovu. Taafeové zámek v Lutyni využívali jako své letní sídlo. V roce 1792 přešla Dolní Lutyně i se zámkem prodejem do rukou hraběte Jana Larisch-Mönnicha. Ten však jako své sídlo užíval zámek ve Fryštátě (Karviné) a Ráji (Karviná). Dolnolutyňský zámek pozbyl na svém sídelním významu a jeho vnitřní prostory byly účelově upraveny pro sídlo správy dvora a obydlí úředníků.
Na počátku 20. let 20. století získal dolnolutyňský velkostatek i se zámkem Jiří Hahn, který se usídlil v Novém zámku a zřejmě ho jako svoji rezidenci i výrazně opravil. Původní zámek byl už v této době jen sýpkou. Po roce 1945 veškerý majetek byl Jiřímu Hahnovi, vzhledem k jeho národnosti, zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.
Později byl spravován různými zemědělskými organizacemi, nejdéle Státním statkem Bohumín. Byl využíván jako byty zaměstnanců statku. Roku 1989 přešel zámek do majetku Pozemkového fondu ČR. Později přešel do majetku obce a byl využíván jako byty sociálně slabších občanů. Jeho stav se v této době i nadále zhoršoval.
V současné době je majetkem : SJM Šmíra Pavel Ing. Ph.D. MBA a Šmírové Hana Ing a je nabízen k prodeji.
Kulturní památkou od 4.10.1994. (zemědělský panský dvůr)
Foto : prosinec 2017
Domoradice leží 5 km jihozápadně od Vysokého Mýta. Ves se poprvé připomíná r. 1250. Roku 1590, kdy zdejší zboží držel Albrecht Lukavský z Lukavce, je zde prvně připomínána tvrz. Následovala celá řada majitelů, až r. 1747 získal tehdy již zpustlou tvrz Václav Kordule ze Sloupna. Ten spolu se svým synem Janem nechali zpustlou tvrz přestavět v rokokový zámek a jeho podoba v podstatě zůstala do dnešních dnů. Z původní tvrze se zachovaly základové zdi a část obvodových zdí přízemí. V průběhu 19. stol. se majitelé domoradického zámku a velkostatku rychle střídali až jej v r. 1889 koupili Jan a Anna Jílkovi ze Lhůty. Ti v letech 1895 ? 1897 přestavěli zámek v pseudorenesančním a secesním stylu. Zámecká budova byla doplněna nárožními věžičkami a schodištěm do zahrady. Potomkům manželů Jílkových náležel zámek až do r. 1948.
Pak byly v zámku byty pracovníků šlechtitelské a semenářské stanice a později náležel Výzkumnému šlechtitelskému ústavu pícninářskému.
V současné době je zámek i s přilehlým hospodářským dvorem ve vlastnictví soukromé společnosti.
Zámek je nevyužívaný, začíná chátrat, veřejnosti je nepřístupný.
Zajímavá stavba zámku mne okouzlila, malý a romantický. Určitě nejen mne by potěšila jeho oprava. Obcházeli jsme zámek a snažili se dovolat majitelů, ale to se nám nepodařilo.
Foto : květen 2017
https://mapy.cz/turisticka?x=16.0904366&y=49.9346757&z=17&source=base&id=1701457
Domoradice-Vysoké Mýto, okres Ústí nad Orlicí, Pardubický kraj
1781 Vznik Richard Mattencloit je vlastníkem Doubravy a pokouší se zde v tomto roce o těžbu uhlí. On je považován za stavitelem i zdejšího zámku s rozsáhlým hospodářským dvorem. Zámek tvořil jižní stranu tohoto dvora. Jeho pokus o těžbu uhlí nebyl úspěsný.
1822 K hornickému podnikání se vrací nástupce Richarda, Antonín Mattencloit, kterému se v tomto roce podařilo na doubravském katastru, jako na čtvrtém místě na Ostravsku, uhlí najít. Mattencloitové měli hlavní sídlo na zámku v Orlové, zde pobývali pouze občas
1902 Další příslušník rodu Mattencloit, opět Richard, prodal doubravský velkostatek i se zámkem a rovněž Orlovou Báňské a hutní společnosti bratří Guttmannů. Tehdy doubravský zámek ztratil charakter šlechtické rezidence a stal se pouhým sídlem správy dvora a horních děl.
1939 Od Báňské a hutní společnosti, v rámci arizace, přešel velkostatek a zámek, do majetku Říše.
1945 Po konfiskaci přešel majetek do vlastnictví československého státu.
1948 Areál byl využíván různými socialistickými zemědělskými organizacemi, nejdéle podnikem Rekultivace OKR. Byl využíván jako kanceláře a byty zaměstnanců, jeho celkový stavební stav se v této době zhoršil.
1989 Prázdný Po revoluci přešel do majetku nástupnické společnosti Rekultivací s. r. o. RPG RE Land. Tato společnost objekt nevyužívala.
2017 Zámek je v majetku obce.
Zdroj : https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/596-zamek-doubrava
Památkově chráněno od 3.5.1958.
Foto : prosinec 2017
foto 2016
https://mapy.cz/turisticka?x=17.2326541&y=49.2928164&z=16&l=1&source=base&id=1701490
Dřínov, okres Kroměříž, Zlínský kraj
Zámek byl postaven v roce 1755 jako součást hospodářského dvora, kdy panství patřilo Tereziánskému ústavu šlechtičen. Po roce 1784 objekt přešel do soukromých rukou a poté často měnil majitele.
Po roce 1948 pak připadl zemědělskému družstvu, které jej neudržovalo. Jedná se o jednopatrovou budovu s obdélníkovým půdorysem. Průčelí i protější stranu zvýrazňuje mělký rizalit s trojúhelníkovým štítem.
K památkově chráněným objektům patří kromě samotného zámku také severní hospodářské křídlo s obytným domem a stájemi, jižní hospodářské křídlo s maštalí a stodolou, dvůr s ohradní zdí a zámecký park se zbytky ohradní zdi. Dnes je celý objekt v havarijním stavu.
Kulturní památkou od 3.5.1958.
Toto místo nás mile překvapilo. V areálu je sice provozováno vrakoviště, ale zámek se opravuje. Čekali jsme zříceninu, jak je uváděno na webu a jeho oprava je velmi dobrou zprávou. Snad se ji podaří dotáhnout do konce.
Foto: září 2018
https://mapy.cz/zakladni?x=14.0781792&y=49.6973030&z=17&source=base&id=2129558
Dubenec, okres Příbram, Středočeský kraj
Kostelíky z našich cest >>>
Chráněná území ČR >>>
Webstudio JV >>>
Photo Art Studio >>>
Chewra >>>
Penzion Čtyřlístek >>>
.