Kde duše předků sídlí...

…dočkali jsme se, je pátek... Sbalíme věci do auta, jen ty nejnutnější, a vyrážíme tam, kam se celý týden těšíme.  Do přírody, do lesa... tam kde se cítíme volni a svobodní a nanejvýš šťastni. Vůně lesa, ticho a svěží vánek na tváři nás sem táhne stále znova a znova. Na počasí nesejde. Příroda je nádherná v každém ze svých hávu a za jakéhokoli počasí. Stačí mít jen otevřené oči a hlavně srdce.

Dokázali bychom zde žít každičký  den v roce. Ale jelikož nám zatím nebylo souzeno zde žít, snažíme se, jak to jde jen často, opustit civilizace a vyrazit za svobodou...

Co může být krásnějšího než jít lesní pěšinkou, kterou vyšlapala jen lesní zvěř. Šustící listí pod nohama  nebo křupající  sníh, to není podstatné. Stromy voní a les se ozývá svými zvuky, které se snažíme rozeznat. Tam šiška lehounce sklouzla ze stromu a dopadla na zem. Naše tiché kroky polekaly srnku ukrytou v houští… a datel, ten lesní doktor se ozývá pravidelným poťukáváním. Prodírající se sluneční paprsky hladí naši tvář a větve volně visící k zemi , tahají naše vlasy a zahákují za oděv.  Ostružiní se motá kolem nohou,  na chvíli je chce spoutat, a tu náhle povolí a noha je volná, může dál pokračovat ve své cestě za objevováním krás. Všude se rozprostírá jen klid a mír. Ticho, které ruší jen ptáčci svým zpěvem. 

A když  se ohlásí hlad, vybereme si nějaké pěkné místo, nasbíráme pár větviček,

a pak už stačí jen rozdělat oheň.  Vytáhneme špekáčky z batohu... a po chvíli mohou začít hody. Než odejdeme, postaráme se o to, aby po nás nezůstala nejmenší stopa... Oheň se uhasí vodou z potůčku a pokud není žádný po ruce, nosíme sebou vždy láhev vody, kterou použijeme právě k jeho uhašení. Ohořelé místo se zakryje hlínou a větvičkami... A nikdo netuší, že zde před chvíli někdo poobědval... 

Pokud nás v přírodě zastihne noc, není nic jednoduššího, než postavit stan a ulehnout do spacáku. Kdo ještě nikdy neotevřel ráno zip stanu a nespatřil  vycházet slunce... nebyl při tom, když se  rodí  nový den, ten se připravil o tu nejkrásnější věc na světě. Stát bosý v ranní rose, dýchat svěží čerstvý vzduch a kochat se tím, jak se slunce probouzí a přináší naději na nádherný den... řekněte, co může být krásnějšího.

Vstupte do galerie