Kde duše předků sídlí...

Zámek Cebiv

Tento zámek nám dal co proto. Chodili jsme okolo jak mlsní psi, srdce nám div z hrudi nevyskočilo... dostaneme se dovnitř anebo nám interiér zůstane utajen. První dveře vedly jen do zřícenoho sklepa..... druhé dveře do přestavěné a naprosto nezajímavé části... zase zklamání a další hledání... hle třetí dveře. zde alespon jedna klenba, ale jinak jen nepořádek... místo čtvrtých dveří jsme použili veliké okno, leč ouha dveře, co by nás zavedly do nitra... zazděné... naprosto zarostlé v křovinách jsme objevili poslední dvoje obrovská vrata. V prvních naprosto nic, co by nás zaujalo... s napětím otvíráme tu poslední možnost a... konečně jsme se dočkali... jsme uvnitř a dokonce se zde dochovalo něco z původního vybavení.

Na horním konci návsi v této nevelké vsi mezi Konstantinovými Lázněmi a Stříbrem se nachází velice zajímavý zámeček, který ale není příliš známý.

Jde o patrovou budovy se čtyřmi rizality vystupujícími v nárožích. V těchto částech obsahovalo přízemí otevřené lodžie, jimiž vedly vstupy do zámku – šlo o průjezdy se stlačenými klenbami.

Starší část, tedy ta obrácená k návsi, je kompletně podsklepená. Část k návsi vznikla dříve, majitelé měli ještě dostatek peněz, proto ji kompletně podsklepili a vyzdobili. Měla v podstatě funkci rezidence – měla bohatě zdobené štukové stropy, rozlehlé chodby a haly a obsahovala i domácí kapli, o které již byla zmínka. Dalo by se říct, že v podstatě šlo o dostavbu a přestavbu renesančního základu.

Druhá část vznikla až později, jak dosvědčuje např. rozbor fasády, ale i různé okenní šambrány, nenavazující římsy… Vznikala jakoby ve spěchu, není již tolik zdobená a i její vnitřní uspořádání je zcela odlišné. Je od první části v podstatě izolovaná, s vlastním schodištěm, místnosti jsou menší, chodby užší – později sloužila jako byty úředníků, kanceláře a sklady.

Objekt je nezajištěný, zpustlý a nevyužívaný. Uvnitř jsou již propadlé stropy, vytlučená okna. Po roce 1945 byl objekt využíván jako sýpka,skladiště a kuchyně.V současné době je zámek s rozsáhlým dvorek v majetku restituentů, kteří rozsáhlé budově nemohou zajistit ani nejnutnější opravu.

My jsme zámek navštívili v červenci 2016.

Cebiv na historické mapě (1839) >>>

https://mapy.cz/turisticka?x=12.9976496&y=49.8393313&z=10&l=1&source=muni&id=1559&q=cebiv

Cebiv, okres Tachov, Plzeňský kraj

Nepřístupno.

Zámek Čechyně

Zámek byl postaven v klasicistickém slohu v 80. letech 18. stol. augustiniánským klášterem v Brně.

Objekt, původně s č. p. 1, sloužil jako letní sídlo a lovecký zámek až do 2. poloviny 19. století. Od té doby byl využíván jako byty. Budova prošla několika úpravami, při nichž byla propojena se zadní budovou dvora a částečně ztratila i svůj původní vzhled. Během 20. století byly prováděny jen nutné opravy a zámek značně zchátral. Až do poloviny 20. století, kdy byl zrušen náhon Klevetova mlýna, celý areál ze všech stran obtékal potok. Dnes je objekt s č. p. 47 ve vlastnictví firmy a slouží ke zpracování dřeva. Počátkem 21. století byly provedeny opravy střechy.

Zchátralá budova zámku nepatří mezi státem chráněné kulturní památky, není příliš atraktivní a je veřejnosti nepřístupná.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=12710&PARAM=11&tid=43543&pos=450

Rousínov – Vyškov - Jihomoravský kraj

Foto: prosinec 2017

Zámek Čečovice

Na toto místo jsem se těšila. Říkala jsem si, zase jedna zajímavá stavba. Trochu nás ale zklamala. Ne že by zámek nebyl krásný, to byl zcela určitě, jen se nedal ze strany hlavního vchodu vyfotit. Rozhodli jsme se ho tedy obejít. Po pár krocích nám padl do oka rybníček, nacházející se přímo za zámkem, ale bohužel opět zklamání. Voda byla tak znečištěná, že se v ní nic nezrcadlilo, i břeh je porostlý stromy, které nám nedovolují dojít až k vodě… No nevadí. Pěkně to obejdeme a z jiné strany to určitě půjde i bez vody…

Vyrážíme tedy s nadějí na další obhlídku. Asi po půl kilometru, kdy zámek vůbec nebyl k zahlédnutí, jsme stanuli na prostranství vyhlížejícím jako louka. I zámek se zaskvěl v plné své kráse, stále ale ještě moc daleko. S velikou radostí a nadějí jsem k němu vyrazila. Konečně budou skvělé záběry!!! Jupíí.

Chcete hádat, jak to dopadlo? Ne raději Vám to prozradím. Směle vykročím kupředu, prodírám se travou vysokou skoro až ke krku a hořím nedočkavostí, když tu pojednou zpod boty uslyším mlaskavý zvuk. Zbystřím a našlapuji opatrněji. Mlaskající zvuky sice utichly, ale na místo nich se ozvalo čváchnutí... Ta veliká louka, která nás od onoho objektu touhy dělila, byla totiž zamaskovaným rybníkem… Zoufalý pohled na Jiříka… ten povídá. „Koukej, támhle je lesík, tam voda určitě už nebude“. Mezi stromy však byla také, jen vzdálenost k zámku se zmenšila na třetinu. Dali jsme se do poskakování z jednoho padlého kmene na druhý, na trs trávy, přes mělkou vodu…

Urazili jsme tak téměř polovinu, když se ukázalo, že to dále nepůjde. Nešťastně jsem vyrazila zpět na pevninu, Jiřík mi v patách. S pevnou půdou pod nohama přišlo dilema. Vrátit se dlouhou a nudnou cestou přes nezajímavou část vesničky anebo rybníček obejít? Já byla ten nešťastník, co navrhl, že ho obejdeme. Nebudu zdržovat popisem naprosto nekonečné a mokré cesty…

Pole a suchoučko bylo jen pár metrů na dohled, ale bažiny nás tam nechtěly nechat dojít. Dopadlo to tak, že jsme místo půl kilometru ušli asi pět. A nejlepší byl závěr… Myslím, že pokud se pohodlně neopíráte v křesle, tak je čas to udělat… Zajásali jsme, že se bažiny zúžily natolik, že se daly přeskočit v místě, kde byla dokonce vyšlapaná pěšinka (jak jsme o malou chvilku později zjistili, tak od zvěře…). Vstoupili jsme do něčeho podobného lesíku. Byla to neproniknutelná spleť stromů a větví ve strmém kopci, leč my staří mazáci jsme se nezalekli a šplhali a prodírali se vpřed. „Jééé tam je už konečně konec, sláva…“ Ale ne. Sláva se nekonala…

Vylezli jsme u vysokého plotu, lemujícího kravíny. Co naplat. Když jsme už tu, musíme dál! Chvíli se dalo jít kolem něj, chvíli byl nutný návrat do křovin. Po nepříliš dlouhé době nás stezka zavedla na místo, kde jsme mohli sjet po zadku sráz, zpět hluboko do bažin nebo vylézt na ne nijak vysokou zídku a skočit do silážní jamy. Zvolili jsme siláž. Jáma byla skoro prázdná, vše se zdařilo. Jen na udivený pohled muže, který tam pracoval na nakladači, asi nikdy nezapomenu. Myslím, že tu historku, jak jsme se odnikud objevili na zdi a šoupli do silážky, dával ještě dlouho k lepšímu. Poté už jen dlouhá štreka po asfaltové silnici zpět... A to je konec.

Vlastně ještě malý dodatek…. Dovlekla jsem se k zámku a skoro nic nenafotila, protože se to nijak nedalo…

 foto červenec 2015

Čecčovice na historické mapě >>>

https://mapy.cz/turisticka?x=13.0207228&y=49.5849655&z=17&l=1&source=base&id=1913676

Čečovice, okres Domažlice, Plzeňský kraj

Přístupno příležitostně. Na zámku jsou pořádany akce na podporu obnovy památky.

Zámek Černá Voda

Nevelký zámek postavili počátkem 17. století Mikuschové. V roce 1798 Ernst Mikusch prodává statek v Černé Vodě hraběti Konrádu Šternberkovi a ten jej v roce 1802 prodává prvnímu nešlechtickému majiteli – ing. Johannu Trischovi. Ten se proslavil tím, že na rozparcelovaných pozemcích dvora založil osadu Nový Kaltenštejn. Pozdně renesanční zámek, z něhož se do dnešních dnů zachovala obytná budova, kaple, věž, stáj a ohradní zeď nese stopy barokní přestavby a také pozdějších úprav Poté už se majitelé dvora střídali až do konfiskace po 2. světové válce.

V poválečné době sloužil jako škola a později jako skladiště.

Zámek je nepřístupný.

Foto duben 2017.

Zámek Červená Řečice

Podle pověsti založili Řečici rytíři templářského řádu, kteří tu byli později popraveni. Ve sklepě zámku se zjevoval průvod popravených rytířů, kráčejících s hlavami pod paží.

Každý rok o svátku Dušiček vycházejí z hladomorny řečického zámku všichni poprvení nešťastníci a jdou v průvodu vykonat temnou pobožnost na hřbitov. Vypráví se, že paní zdejšího zámku se jednou tajně zúčastnila této černé mše duchů v kostele, byla však odhalena a málem přišla o život.

Na místě zámku byla postavena cca v 2. pol. 13. stol. tvrz. Ve 14. stol. opevněna a rozšířena na hrad. V 60. l. 16. stol. přestavěn Šebestiánem Leskovcem na renesanční zámek. Po r. 1620 v majetku pražského arcibiskupství, r. 1948 zestátněn.

Po konfiskaci bylo vybavení zámku rozprodáno a zámek poté sloužil různým účelům, nejprve jako sýpka, do roku 1960 zde sídlil Lesní závod Červená Řečice. Poté byl v zámku Okresní archiv a část zámku byla upravena na byty. V 70. letech 20. století byla opravena figurální sgrafita a byla započata oprava střech, která však nebyla dokončena. V zámku byla také školní družina, školní dílna a obřadní síň.  
Koncem roku 1989 byl zámek hospodářskou smlouvou převeden do majetku výrobního stavebního družstva Unimax Praha.

Od r. 2011 postupně opravován, přístupný pro veřejnost je od 2.7.2013. Náklady na jeho opravu mají činit 1,5 miliardy Kč. Renesanční zámek v Červené Řečici prošel velmi složitým stavebním vývojem, což se projevilo i na jeho komplikované půdorysné dispozici.

Foto 2015

https://mapy.cz/turisticka?x=15.1818321&y=49.5064767&z=16&l=1&source=base&id=1701204&q=%C4%8Derven%C3%A1%20%C5%99e%C4%8Dice

Červená Řečice, okres Pelhřimov, Kraj Vysočina

Přístupno - vstup zpoplatněný.

Zámek Červený Hrádek

Původně vodní tvrz z 13.století, později několikrát přestavěna. Naposled v letech 1890 – 94 Janem svobodným pánem Mladotou ze Solopysk, dědečkem nynějšího majitele.

Následující úprava v neogotickém stylu byla provedena proslulým českým architektem Janem Kotěrou.

V roce 1948 byl zámek zabrán komunisty. Slohový nábytek a celé vnitřní vybavení bylo ukradeno nebo odvezeno. Budovy v areálu zámku vlivem nedostatečné údržby i neodbornými zásahy byly značně poškozeny.

V roce 1992 byl zámek (po vystěhování okresního archívu a městského muzea) včetně rozsáhlého parku vrácen původnímu majiteli Janu Mladotovi. Ten se rozhodl tuto rodinnou kulturní památku restaurovat na vlastní náklady. V současnosti je část zámku využívána veřejností na jednorázové kulturní akce a svatební obřady.

Kulturní památkou od 3.5.1958

KATALOGOVÉ ČÍSLO 1000127620

Foto únor 2018

Středočeský kraj – Příbram – Sedlčany / Červený Hrádek

GPS 49.6588528N, 14.4532875E

Zámek Chcebuz

Chcebuz je dnes již zřícenina zámku a hospodářského dvora ve stejnojmenné vesnici.Vznikla přestavbou a postupným rozšiřováním gotické tvrze.

Zámek byl ve druhé polovině dvacátého století nevhodně upravován a část se dokonce zřítila.

Do roku 1945 sloužil pouze úředníkům. Státní statek, který v areálu hospodařil po roce 1945, upravil budovu na kanceláře a garáže.

Od roku 1958 je dvůr chráněn jako kulturní památka ČR

V roce 1970 zámecká budova vyhořela a po požáru zůstala v troskách," sdělují štětské webové stránky. Možná už naposledy, ale přece jen, na sebe dokázala zřícenina chcebuzského zámku ještě před třemi roky strhnout pozornost. Zbylé zdi stavení se staly filmovou kulisou snímku Lidice, který vypovídá o osudu malé obce, jejíž předčasný konec existence měli před dvaasedmdesáti lety na svědomí nacisté.

Zdroj: https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/chcebuzsky-zamek-suzovalo-prokleti-vlastnici-20140828.html

Foto : červenec 2018

Zámek Chotěbuz.

Zámek byl postaven v 2. pol. 16. stol. na místě hospodářské tvrze ze 13. stol. Tvrz vybudoval řád benediktinů r. 1229, později přistavěn opevněný dřevěný dvůr. Prvním držitelem panství byl kníže Václav Rudzký (Rucký) z Rudz. Ten nechal vystavět dvůr zděný, tvrz měla čtyři křídla s nádvořím uprostřed. V té době také byla vybudována kruhová věž, nazývaná Hláska. V 18. stol., kdy zámek měl v držení rod Trachů, došlo k jeho přestavbě v pozdně barokním stylu (r.1782). Zároveň byla vybudována barokní vjezdní brána s erby rodu Trachů a Bessů. Klasicistní podobu se sloupy zámek získal, když byl v majetku Těšínské komory (1875-79) a sloužil jako německá zemědělská škola (1872-1920). Od r. 1920 do 1923 zde byla obecná a mateřská škola a pošta.

Po válce sloužil jako správní budova a byty státního statku.

Dnes je zámek ve velmi pokročilém stádiu rozpadu, je z něj vlastně ruina s propadlou střechou a stropy, některé stěny ve vnitřním nádvoří se zhroutily.

Vstupní brána k zámku, kterou nechali postavit Trachové v 18.stol., je tvořena 4 pilíři a spojovací zdí. Na dvou menších pilířích jsou usazeny vázy z pískovce a na vyšších sochy sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého z r. 1880. Pod sochami jsou erby rodu Trachů a Bessů. Kamenný epitaf z r. 1788, připomínající tragickou smrt dětí je umístěn v depozitáři Těšínského muzea. Oprava brány, která je stejně jako Hláska v majetku obce, byla provedena v r. 2006. 

Zámek je majetkem obce a je nabízen k prodeji. Existuje několik zájemců s různými úmysly.

Všechny objekty - zámek, brána i věž Hláska jsou kulturní památkou.

 https://www.facebook.com/pg/zamekchotebuz/about/?ref=page_internal

 https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/zamkum-vdechuji-zivot-soukromnici-20130524.html

https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/chotebuzsky-zamek-neceka-vesela-budoucnost-20150630.html

Foto : prosinec 2017