Kde duše předků sídlí...

Zámek Tomíkovice

Zámek v Tomíkovicích byl původně rychtou.

V roce 1671 byl povýšen na rytířský statek Petra Carenzina. Po jeho smrti se majitelé často střídali. Posledním vlastníkem byli

od roku 1922 manželé Lintnerovi, kterým byl v roce 1945 zkonfiskován.

Poté byl užíván Státním statkem Jeseník a jeho údržbě nebyla věnována téměř žádná pozornost. Kolem roku 2005 byl zámek a celý dvůr privatizován firmou, která se zabývá dřevařskou výrobou. Zámek nadále zůstává v havarijním stavu. Vede se jednání, že by byl prohlášen národní památkou.

Fotografováno duben 2017

http://www.hrady.cz/?OID=13032

Zámek Třemešek

Renesanční zámek stojí v dnešní obci Králec, která je součástí Dolní Studénky. Název zámku je odvozen od původní obce Třemešek, která se zde dříve rozkládala, později zanikla.

Zámek nechali postavit v 16. století členové rodu Bukůvků z Bukůvky. Je až s podivem, že se po více než čtyři století podařilo zachovat vzácný vstupní portál budovy s pískovcovými reliéfy zakladatelů zámku.

Neobyčejně bohatě zdobený renesanční portál zámku (datovaný 1587) zdobí postavy Jana a jeho manželky Esther, roz. Sirakovské z Pěrkova (z Opolska ve Slezsku), který vyrobili italští kameníci. Dalšími majiteli byli Žerotínové, přičemž poslední z nich Josef Karel zařídil ve věži zámku hvězdářskou pozorovatelnu.

Začátkem 19. století přichází na Třemešek Franz Xaver Tersch, bohatý obchodník s plátnem.. Jeho syn se počátkem druhé poloviny 19. století pustil do velkolepé rekonstrukce sídla, kvůli nedostatku peněz ale musel nedokončenou stavbu prodat a dnešního vzezření se jí tak dostalo až za nového majitele, tím byl Eduard Ulrich.

Ve 30. letech minulého století se o Třemešek zajímal také podnikatel Jan Baťa a v roce1938 (společnosti Lada, která zastupovala firmu Baťa) zámek koupil. Nebýt následující německé okupace, stalo se tehdy Šumpersko s velkou pravděpodobností největším centrem textilního průmyslu v českých zemích.

Po skončení II. světové války, nástupu komunismu k moci a s ním souvisejícím znárodněním soukromého majetku byl objekt od 50. let po celou druhou polovinu 20. století využíván jako internát pro učně Severomoravských dřevařských závodů, n. p. Šumperk

Zámek patří mezi nemovité národní kulturní památky ČR. Dnes slouží jako ubytovna. Dle slov obyvatelů zde obec ale plánuje vybudovat domov pro přestárlé a nemocné alzheimerem.

Leden 2017

Zámek Trpísty

Zámek Trpísty byl vybudován v letech 1723 a 1729 Prospera Antona Josefa hraběte Sinzendorfa na místě středověkého hradu. Zámek je jednopatrová (dvoupodlažní) stavba, s oválnými sály nad sebou ve střední části. Zámecká zahrada je v anglickém stylu 19. století. Dnes obsahuje sbírku vzácných stromů, včetně samičího stromu ginkgo z 19. století. V současné době je zámek v soukromých rukou a probíhají práce na renovaci. Cílem je vrátit původní podobu zámku a zpřístupnit reprezentační prostory veřejnosti. 

My jsme zámek celý obešli a nafotili z venku. Nepodařilo se nám sehnat majitele a dotázat se na fotografovaní v areálu zámku. Běhen našeho obcházení se před zámkem sešlo poměrně mnoho lidí a čekalo na jedenáctou hodinu, kdy měli být vpuštěni dovnitř a provedeni průvodkyněmi. Nikde však, pokud jako neznalí k bráně dorazíte nezjistíte, že by se tam prohlídky konaly. My se jí neučastnili, protože nejsme nadšeni z davu lidí, kteří by nám při fotografování překáželi. Jen nás mrzí, že jsme nemohli do parku, vypadal krásně a obzvláště mne uchvátily sochy, jenž podpíraly balkon do zahrady. Zachytila jsem jen jednu z nich a z velké dálky.

 foto : červenev 2015

Trpísty na historické mapě (1839) >>>

https://mapy.cz/turisticka?x=13.0847476&y=49.8323103&z=14&l=1&source=base&id=1702395&q=trp%C3%ADsty

Trpísty, okres Tachov, Plzeňský kraj

Zámek Uherčice

Místo, které si zaslouží vaši pozornost!

Pozdně gotická tvrz v Uherčicích, prvně připomínaných k roku 1312 jako majetek oslavanského kláštera, byla historicky relativně mladou stavbou - vznikla zřejmě na přelomu 15. a 16. století. Od poloviny 16. století, kdy tvrz vlastnili Krajířové z Krajku, byl objekt soustavně přestavován. Volf Streun ze Schwarzenau dokonce k jižnímu křídlu přistavěl pivovar. Další úpravy na zámku provedl Benedikt Berchtold po r. 1661 a generál Heissler z Heitersheimu v letech 1692 - 1696 (v druhém případě se jednalo o barokní úpravy). Od roku 1768, až do vyvlastnění v roce 1945, drželi zámek Collaltové.

Po druhé světové válce kulturní komise doporučila zámek ke zpřístupnění veřejnosti jako památku prvořadého významu. Zřejmě těsná blízkost ostnatých drátů na hranici s Rakouskem však vykonala své. Zámek byl přidělen ministerstvu zemědělství a od r. 1948 byl postupně nebo i společně využíván státními statky, vojenskými posádkami a po dobu asi 3 let také jako nápravný tábor pro ženy.

V lednu 1979 převzalo těžce zdevastovaný objekt ministerstvo kultury. V 80. letech se dokonce vyskytla úvaha o demolici. V květnu 1995 byl převeden do správy Památkového ústavu v Brně (dnes Státní památkový ústav v Brně). Poprvé v historii byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti v r. 1996, tedy současně se zahájením generální památkové obnovy.

Návštěvníkům je tak dána u nás ojedinělá možnost sledovat postup rekonstrukčních a restaurátorských prací.

Zdroj:

http://www.obec-uhercice.cz/historie-obce/d-1028/p1=52

https://www.zamek-uhercice.cz/cs/informace-pro-navstevniky

My jsme zámek navštívili v červenci 2017. Bohužel jsme přijeli jen hodinu před zavírací dobou, tak se nám podařilo projít pouze jeden okruh a to B. Moc rádi bychom se tam vrátili a prošli i okruh A. Všem návštěvu doporučujeme! Nahlédnete alespoň pod pokličku urbexu,ale bez ohrožení na životě. Procházení chátrajících památek nese nemalé riziko. Na vlastní oči uvidíte, co přinesla poválečná doba…Některým zámkům se už nedaří z ní vzpamatovat. Zvláště těm v pohraničí nebo na turisticky neatraktivních místech.

Svým zájmem podpoříte revitalizaci tohoto neuvěřitelného místa.

Zámek Velké Kunětice

Páni ze Skal postavili v polovině 18. století při hospodářském dvoře nevelký barokní zámek. Na počátku 19. století provedli menší úpravy Strachwitzové. Zajímavostí je patrová obdélníková budova s nárožní hranolovou dvoupatrovou věží s hodinami a barokní brána spojující zámek s přilehlou pseudorenesanční úřední budovou. V druhé polovině 19. století byl zámeček vlastněn tehdejším ředitelem Priessnizových léčebných lázní v Jeseníku J. P. Schindlerem, který objekt upravil do dnešní podoby a provozoval v něm soukromé lázně. Ty zde ovšem nepřečkaly dlouho.

Ve 20. stotetí se v držení zámku a dvora vystřídalo ještě několik majitelů. Po roce 1945 byly všechny zdejší majetky zestátněny a předány do užívání různým zemědělským společnostem. Toto nové využití se negativně podepsalo na stavu zámku, který se s postupujícími léty jen zhoršoval. Objekty byly využívány jako zemědělská usedlost a dvůr k hospodářským účelům a jako kanceláře ředitelství statku.

Poslední stavební úpravy byly provedeny v 80. letech v severním objektu, který byl využíván jako ubytovna.

Na přístupové komunikaci přes potok byl nákladem obce před několika lety rekonstruován most s historickou sochou svatého.

Po roce 1989 se zámek stal předmětem privatizace.

Současný vlastník zde neprovedl žádné opravy a zámek nabízí k prodeji.

V zámku jsou rozbitá okna a v části místností je již zřícený strop.

Foto : říjen 2017

Zámek Veselí nad Úhlavou

Chvíli nám trvalo, než se nám podařilo tento zámek najít. Hledáme, rozhlížíme se, když tu zčista jasna zastavíme na dvoře hospodářských budov, které jsou součástí zámku.  Vystoupíme z auta a koukáme, že na dvoře stojí muž a dívá se našim směrem. Nasadila jsem milý úsměv a vyrazila k němu, než mi někam zmizí. Dověděla jsem se, že je majitelem části hospodářských budov, které si pořídil, se záměrem podnikání. Jeho plány se mu bohužel nezdařily a on se nyní marně snaží budovy prodat. O zámku mi toho mnoho nepověděl. Snad jen, že je v soukromých rukou a že chátrá. 

Vyšli jsme zpět na silnici, nalézt kudy se do zámku dostaneme. Přišli jsme k velikým vratům, které jsme prve přehlédli. Byl to určitě hlavní vchod a dříve zde jezdily kočáry a povozy…

Vydali jsme se tedy okolo, abychom našli cestu k zámku. Stojí, obehnán kamennou zdí, v kdysi krásném parku. Na vratech byly připevněny informační letáčky. Hovoří o Spolku, který vznikl, aby se pokusil toto krásné místo zachránit. A pak tam naleznete také hodně zajímavostí z historie zámku, která by se jinde těžko vyhledávala. Nafotila jsem ji a můžete se s ní blíže seznámit… nebudu ji sem přepisovat. Naleznete ji na konci za fotografiemi.

Jako vždy natěšeni vstupujeme do parku. Za roky, kdy se mu nikdo nevěnoval, změnilo se toto místo v naprostou džungli. Všude vysoké stárnoucí a neopečovávané stromy, křoviny, divoce si  bující  a halící zámek do tajemna.  Nesmí chybět ani kopřivy,  jenž zde tvoří vysoký a hluboký les. Svízel, který se nalepil na nohy a zanechával na ponožkách desítky svých kuliček, které se jen těžko sundávají.

Dokonce sám zámek bylo těžko zahlédnout. Jeho střecha, která se zřítila do nitra a vzala sebou i všechny podlahy pater, aby nebyla ochuzena o přírodní výzdobu.  V oknech kvetly květiny, na místě kde měla být střecha, rostou stromy a keříky.  Kořeny rostlin držíce se silou vůle opadávající omitky a deroucí se mezi jednotlivé cihly. Nejúžasnější byly liány psího vína, padající v obdivuhodných vodopádech od samotné střechy až k zemi. Slunce se v nich odráželo a na nás to působilo, jako by to byla zelená průzračná voda, vlnící se z té výšky dolů do hlubin.

Prošlapáváme si naznačenou stezku okolo zámku, nahlížíme do všech oken, zkoušíme otvírat dveře…

Všude jsme však nalezli jen hromady sutě a kamení. I kdybychom našli cestu dovnitř, nedalo by se tam vstoupit. Už neexistuje skoro žádná místnost, zámek se pomalu proměňuje na zříceninu.

Najednou jsme stanuli nad srázem a zdálo se, že cesta končí a my se dále už nedostaneme, když jsme v křivinách objevili zarostlou bránu. Po bližším prozkoumání jsme dokonce nalezli i schody vedoucí dolů do parku. Příroda chránila toto místo a neměla v úmyslu pustit nás někam dál. Všude tráva, kopřivy, křoviny… neměli jsme nejmenšího zdání, kam šlapeme. A ještě toho nebylo dost, že jsme popálení poškrabaní a nic nevidíme… vrhli se na nás takové roje komárů, že bychom nejraději vzali nohy na ramena a utíkali…

Z parku se nám naskytla úžasná vyhlídka na věž zámku a stěna pod cimbuřím, ze které už toho nebylo mnoho vidět, byla ozdobena hlavou lva a medvěda. Mezi nimi patrně erb. Pro ty bídné podmínky se toho nedalo mnoho nafotit, ale doufám, že těch pár fotografií vás okouzlí stejně jako nás návštěva tohoto tajemně krásného místa.

Další informace na serveru hrady.cz >>>

Zámek Vyšetice

Zámek Vyšetice tvoří jednopatrová trojkřídlá budova, jehož součástí je i zemědělský hospodářský dvůr. Zámek je postaven na základech tvrze, na které v roce 1359 sídlil purkrabí na Příběnicích, Přibík z Vyšetic v té době zde pravděpodobně byl i panský hospodářský dvůr. V roce 1662 se stal objekt samostatným statkem. Tehdy majitel k hlavní budově přistavěl patro a arkádovou chodbu. Z té doby pochází trámové záklopové stropy a klenby v přízemí.

V další etapě bylo připojeno patrové západní křídlo raně barokního charakteru. V průběhu 18. století bylo hlavní nádvorní průčelí upraveno v raně klasicistním duchu. V polovině 19. století byla zbořena zámecká kaple a na jejím místě vzniklo pozdně klasicistní východní křídlo.

Od roku 1932 do znárodnění v roce 1948 patřil zámek rodině Čapkově, v tomto období byl kompletně opraven a sloužil jako obytná a správní budova statku. Z té doby jsou plastiky orlů, kteří hlídají hlavní vchod do zámku. Jejich autorem je sochař Jaroslav Brůhy (žák Josefa Myslbeka a Stanislava Suchardy), který měl blízko k sokolskému hnutí.

Po roce 1964 sloužil národnímu podniku Léčiva pro rekreační účely. V roce 1990 započala rekonstrukce včetně vestavby do podkroví, v roce 1992 byla kompletně opravena střecha. Rekonstrukce byla v roce 1994 předčasně ukončena. Realizována byla hrubá stavba nových podkrovních místností a rekonstrukce střešního pláště. V západní části zámecké zahrady je zachovaný anglický park se vzrostlými stromy a loukou. Celý zámecký areál je uzavřen zdí. Ohradní zeď je ze smíšeného zdiva krytá cihlami, s dvěma vjezdy ze severní a východní strany.

Hospodářský dvůr tvoří: stodola, sýpka, bývalé stavby stájí.

Zdroj: https://bydleni.idnes.cz/panstvi-zamky-na-prodej-0sl-/stavba.aspx?c=A150922_160314_stavba_web

http://www.chateau.cz/cz/chateau/zamek-vysetice-prodej/

Duben 2018 – nabízen k prodeji za 8 000 000 korun.

https://mapy.cz/zakladni?x=14.7719508&y=49.6037094&z=17&source=base&id=2135555&q=z%C3%A1mek%20vy%C5%A1etice

Vyšetice – Šebířov - okres Tábor - Jihočeský kraj

Zámek Zahořany

Konec 16. století: první stavba zámku na místě tvrze

17. století: rozšíření zámku

18. století: přestavba

20. století: zámek jde do majetku státu – zámek sloužil jako prostor pro JZD, sklad, i jako restaurační zařízení

21. století: zámek do rukou soukromého vlastníka – první rekonstrukce předpoklad přestavby na zdravotní a sportovní centrum

Na zámku byly nutné opravy a investice. Proto se jej obec rozhodla v roce 2002 prodat.

Posledním majitelem zámku je doposud Václav Stareček, který v Zahořanech v současné době bydlí a spolu se svojí družkou zde chovají koně: „Zámek jsem koupil od obce. Původně jsem měl v úmyslu založit v těchto prostorách muzeum kočárů. Z tohoto záměru však nakonec bohužel sešlo. S současné době zde žiji. Zámek by totiž jinak dále chátral – snažil jsem se o jeho postupnou rekonstrukci,“ popsal současný majitel zámku Václav Stareček.

Zdroj: https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/zamek-zahorany-ceka-prestavba-zacne-se-letos-20120309.html

Naší návštěvou jsme se přesvědčili, že velké plány bohužel nebyly uskutečněny. Zámek je nadále ve velmi špatném stavu. Jen koně na nádvoří běhají dále.

Foto: červenec 2018