Vydali jsme se k místu, jenž vypadalo, že by mohlo být vchodem. Cesta k němu vedla, jak jinak, vysokými kopřivami a končila u zarostlého plotu. Byl nízký a dal se lehce překonat. Pak se už jen prodrat hustými keři, které chránily vchod. Trochu mi to připomínalo pohádku o Šípkové Růžence… V těchto místech většinou najdeme stopy po lidech, ať urbexerech nebo jiných zvědavcích. Zde to ale vypadalo, že tu dávno nebylo ani živáčka. Asi byli rozumnější a chodí sem, když vegetace odpočívá a místo je přístupnější… my bohužel po 500 km, které jsme sem urazili, neměli na výběr...
Když se nám podařilo zdolat všechny překážky a vejít do nitra zámku, s úlekem jsme se hned na prahu zastavili. Přímo pod nohama se nám otvírala hluboká jáma do podzemí. Jak jsme se z prvního šoku vzpamatovali a zvedli hlavu, na první pohled nás okouzlilo sluncem prozářené místo. Polorozpadlé zdi se tyčily k obloze, nikde žádná střecha, co by bránila bujně rostoucím stromům a keřům v jejich růstu do nebe. Připadali jsme si jako v pralese u nějakého tajuplného chrámu. Brána, která zde stála neporušena, zářila a zvala nás dál, přestože místo nevypadalo nijak bezpečně.
Opatrně jsme obešli jámu a dostali se do bývalého levého křídla. Museli jsme se usmát svému objevu… toaleta… byla to první a také poslední věc, která zde přežila. Vše ostatní se proměnilo v hromady suti a nedalo se už dojít nikam dál. Tím prohlídka levého křídla končí, dál už se nikam dojít nedalo. Vydali jsme se zpět k jámě a prošli kouzelnou branou.
Ta nás dovedla do prostorné místnosti, vypadající jako nádvoří. Ale protože jsme byli v nitru zámku, myslím, že to snad mohla být obrovská křižovatka chodeb.
Mohli jsme se vydat kupředu, přímo před sebe, kde byl hustý porost kopřiv, ale za nimi byla vidět místnost. A pak se nabízela ještě jedna volba… doprava. Tím směrem chodba pokračovala. Byla však už příliš v moci přírody, která zde už dávno započala budování vlastního království. Všude stromy, keře, tráva a naše oblíbené protirevmatické kopřivy…
Tím povídání končí a příběh vám dovypráví fotografie.
Jen ještě něco z historie:
Zámek byl původně goticko-renesanční tvrzí ze 13. století. Z této doby se dochovaly klenuté sklepy pod zbytky budovy zámku. Na sklonku 17. století byla tvrz zbořena a ze vzniklých trosek vyrostl raně barokní zámek. O století později k němu přibyl francouzský park.
Až do 1. pozemkové reformy patřil zámek Löwensteinům. Roku 1934 ho převzal Státní pozemkový úřad. Ten dal roku 1936 se souhlasem památkového úřadu vytvořit zbytkový statek, který koupil Dr. František Roh a užíval jej do října 1938, kdy musel spolu s jinými Čechy uprchnout z okleštěné republiky.
V neděli 9. října 1938 obsadilo německé říšské vojsko Líšťany s okolím. Němci přijeli v síle 300 mužů a odpoledne obsadili zámek. Po nějaké době odtáhlo.
6. května 1945 přijelo do zdejší obce americké vojsko, aby obec obsadilo.
A hned poté se vracejí první Češi a s nimi i majitel statku Dr. František Roh. Dr. František Roh užíval zámek až do roku 1954, kdy byl statek se zámkem předán Československým státním statkům. Sloužil jako byty a sklad, koncem 70. let byl opuštěn a postupně se proměnil ve zříceninu.
V neděli 9. října 1938 obsadilo říšské vojsko Líšťany s okolím. Němci přijeli v síle 300 mužů a odpoledne obsadili zámek. Po nějaké době vojsko odtáhlo.
6. května 1945 přijelo do zdejší obce americké vojsko, aby obec obsadilo.
A hned poté se vracejí první Češi a s nimi i majitel statku Dr. František Roh. Dr. František Roh užíval zámek až do roku 1954, kdy byl statek se zámkem předán Československým státním statkům.Sloužil jako byty a sklad, koncem 70. let byl opuštěn a postupně se proměnil ve zříceninu.
foto červenec 2015
Líšťany na historické mapě >>>
https://mapy.cz/turisticka?x=13.1833361&y=49.8298109&z=17&l=1&source=base&id=1720344
Líšťany, okres Plzeň-sever, Plzeňský kraj
Nepřístupno.
Zde jsem stále ještě v pravém křídle, ale už v té zřícené části.
Kostelíky z našich cest >>>
Chráněná území ČR >>>
Webstudio JV >>>
Photo Art Studio >>>
Chewra >>>
Penzion Čtyřlístek >>>
.