Kde duše předků sídlí...

Hrobka Pallavicini Jemnice

Od roku 1841 do roku 1945 byl jemnický velkostatek v majetku příslušníků rodu Pallavicini. Ti vybudovali v roce 1902 na mírném

návrší u chotěbudické silnice asi půl hodiny pěšky od Jemnice architektonicky náročnou hrobku. Je to pozoruhodné dílo stavitelského umění. V půdorysu je toto mauzoleum řešeno ve tvaru kříže se zaoblenými zaklenutými rameny. Nad středem se vypíná vznosná

široká kopule. Stavbu projektovali vídeňští architekti, stavební rada Otto Hober a Wilhelm Zech. Zednické a tesařské práce provedli jemničtí živnostníci. Po stránce výtvarné vyzdobil mauzoleum sochař Vít Matauschek a kamenické práce obstarali Eduard Hauser a Andreas Francini. Uvnitř je jediná místnost; její podlaha je kryta kamennými dlaždicemi. Hned u vchodu jsou dvě sochy, na levé straně socha sv. Alfonse a na pravé straně socha sv. Karla Boromejského. Obě jsou dílem akademického sochaře Ignáce Weiricha. V postranních kruhovitých prostorech jsou rozestavěny masivní umělecky opracované sarkofágy z bílého mramoru, v nichž jsou uloženy tělesné ostatky příslušníků rodiny Pallavicini. V levém postranním prostoru jsou tři sarkofágy (je tam také jeden hrob pod zemí) a napravo jsou čtyři sarkofágy. V místech, kde se spojuje zdivo jednotlivých ramen, plní dekorativní úlohu čtyři do zdí zapuštěné pilíře a nahoře jsou čtyři oválné reliéfy ve velikosti asi jeden metr v delším průměru a asi tři čtvrtě metru v kratším průměru. Jsou na nich zobrazeni čtyři evangelisté s evangeliem v rukou: na předních pilastrech evangelisté vlevo Jan s orlem a vpravo Matouš s andělem

a na zadních pilastrech evangelisté vlevo Lukáš s obětním dobytčetem a vpravo Marek s okřídleným lvem. Tyto umělecky cenné

reliéfy vytvořil také akademický sochař Ignác Weirich. Ale hlavní a nejcennější uměleckou památkou v mauzoleu je kříž postavený na malém oltáři v prostoru proti vchodu do mauzolea. Jeho původce akademický sochař Ignác Weirich jej pojmenoval

"Consummatum est" (Dokonáno jest). Na pravém boku prvního odlitku tohoto vrcholného díla mistrova je vyryto:

"Ig. Weirich fecit, Roma 1902", t. j. Ignác Weirich vytvořil v Římě 1902. Hrobka je pozoruhodným dílem stavitelského umění.

Generální oprava objektu byla již mnohokrát plánována, k realizaci ovšem nikdy nedošlo. Stav celého objektu se dlouhodobě zhoršuje. Poškozené venkovní omítky místy úplně chybějí a obnažené cihelné zdivo se drolí. Problémem je také vysoká vlhkost.

Pouze nejnutnější údržby, spočívající v občasném odstranění náletových dřevin, se dostává přilehlému pozemku a ohradní zdi.

Objekt byl navštíven vandaly, kteří mj. poškodili mramorové sarkofágy s ostatky členů rodiny. Opakovaně zde byli zloději, kteří zcizili

část měděného střešního pláště a litinové výplně oplocení.

Fotografie: srpen 2017

Zdroj : http://www.region-vysocina.cz/hrobka-pallavicini-jemnice-cx806 https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/pamatky-a-pamatkova-

Hrobka Kanice

Náhrobní kaple v Kanicích byla postavena roku 1865 na místě, kde byly pochovány Alžběta a Amálie, dcery polního zbrojmistra Ignáce Gyulaye hraběte z Maros-Némethu a Nádasky. Vysvěcena byla roku 1872.

Hrobka Kleinů, Sobotín

Hrobka Lobkowiců, Netín

Hrobka rodiny Mohrweiser, Loučka ( Vsetín)

Obec Loučka leží v nadmořské výšce 410 m jihozápadně od Valašského Meziříčí, směrem do Bystřice pod Hostýnem. První písemná zpráva o Loučce pochází z roku 1307. Obec byla samostatným lenním statkem olomouckých biskupů. V roce 1803 koupil Loučku od Leopolda z Lamberka Jan Nepomuk Mohrweiser, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších majitelů loučského panství, rodákem z Kostnice. Jeho zásluhou byla zřízena pod vrcholem Hradiště studna, která zásobovala vodou pomocí dřevěného potrubí panský dvůr. Roku 1826 postavil na místě dnešního hřbitova hrobku s pěknou kaplí. Tu tam naleznete i dnes. Fotografie srpen 2017

Pohřební kaple rodu von Baillou Hustopeče nad Bečvou.

Katolická hrobka rodu von Baillou byla postavena v letech 1885 – 1887. Vysvěcena 26.10.1887.

V dnešní době je omítka poškozena. Okna rozbitá, ale jsou v nich mříže. Dveře otevřené, ale rovněž s mřížemi.
Uvnitř je zpustošená, má poškozenou podlahu. Vyřezány okolní křoviny. Zato kopřivy dosahují výšky dospělého člověka.
Hrobka byla postavena podle projektu Zachariáše Hermanna z Hranic. Sloužila jako rodinná hrobka šlechtického rodu von Baillou. Kolem hrobky se původně rozkládal hřbitov. Dne 4.února 1966 bylo rozhodnuto o zakonzervování krypty s ostatky; pozůstatky byly ponechány v hrobce s tím, že okna byla zazděna a a dveře řádně uzamčeny. Koncem sedmdesátých let přesto docházelo ke zneucťování ostatků zesnulých; rakve byly rozbíjeny a tělesné ostatky prohledávány za účelem zcizení vzácných předmětů.

Místní organizace ČSL po dohodě s předsedou Místního národního výboru přemístila ostatky do rakve a za smutečního
obřadu byly na místním hřbitově uložené do hrobky baronů von Baillou.

Kaple je prohlášena kulturní památkou. - Pozemek s kaplí patří městysu Hustopeče nad Bečvou; městys plánuje opravu hrobky.

Zdroj: Ing. Júlia Vozáková

Fotografie srpen 2017

Hrobka v Kanicích

Pohřební kaple Bolestné Panny Marie

Kapli nechal v roce 1865 vybudovat uherský šlechtic, polní zbrojmistr hrabě Fr. Gyulai z Maras Namethy a Nadaska, nad hrobem svých již dříve zemřelých sester. Tříletou Alžbětu zde pohřbili již v roce 1798 a dvacetidevítiletou Amálii na její vlastní přání v roce 1825. Drobná pseudorománská stavba se dnes nachází ve velmi špatném stavu. Kapli nemůže opravit ani obec, protože se dodnes nepodařilo najít majitele, který by její opravu povolil.

My jsme místo navštívili v červenci 2016 . Bylo nám tohoto chátrajícího místa velmi líto. Mít tak alespoň nástroje a vysekat pryč všechny nálety, ve kterých místo pomalu mizí.....myslím, že k tomu by nikdo snad ani povolení nepotřeboval....

Zdroj: http://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/zajimavosti-a-pamatky-v-kanicich-20120314.html